Věděli jste, že optimisté se dožívají mnohem vyššího věku než zbytek zemské populace? Být optimistou však neznamená pouze dlouho žít. Pokud se vám podaří vychovat z dítěte šťastného člověka, čeká ho lepší zdravotní stav, ale i zdravá psychika. Máme pro vás 6 tipů, díky kterým i vám bude po domě pobíhat malý optimista.
Na výchovu neexistuje žádný dokonalý vzorec, ale všichni rodiče se řídí radami odborníků, svých rodičů, známých či vlastní intuicí. Děti, které vidí pohár poloplný, namísto poloprázdný to mají v životě jednodušší a také výzvy překonávají s větším sebevědomím. Chcete, aby bylo i vaše dítě spokojené a vysmáté jako sluníčko? Čtěte dál.
Přestaňte si stěžovat
Představte si situaci v ranní zácpě, kdy vezete děti do školy či do školky. Kolikrát od vás drobečkové slyší nářek, že se tam nikdy nedostanete včas? Nebo jiný scénář – je sobota a vy víte, že před sebou máte moře domácích prací, k tomu pečení koláče pro nedělní návštěvu a čeká vás i psaní úkolů s dětmi. Zase nestíháte a děti se vám navíc motají pod nohama, tak si pouze stěžujete a okřikujete je. Ať se vám to líbí nebo ne, soustředění na negativní myšlenky je klasickým příkladem pesimismu.
Čím více si však stěžujete, tím více se podobných myšlenek a vzorců chování přenáší na vaše děti. Pokuste se postupně chod myšlenek upravit a dívejte se i na nepříjemné věci trochu pozitivně. Možná stojíte v zácpě a nestíháte dorazit do školky přesně v osm, ale to vám dává prostor na více času, který můžete strávit se svými dětmi. Každý večer před spaním si s dětmi a partnerem řekněte, co dobrého a co špatného se vám během dne přihodilo a soustřeďte se na to dobré.
Méně je někdy více
Nadělit dětem množství úkolů od ustlané postele až po úklid celého dětského pokoje, když si mezitím mají umýt zuby a obléknout se, je nereálné a popravdě i zcela neefektivní. Zaměřte se při rozdělování úkolů pouze na jeden, maximálně dva. Uvidíte, že děti nebudou frustrované z nesplnění rodičovských přání, právě naopak. Když jim dáte na starost méně úkolů, tím dříve se vám přijdou šťastné pochválit, že to zvládly.
Vložte do dětí trochu více důvěry, za což se vám poděkují a i oni budou mít pocit, že rodiče nezklamaly, ale udělaly je šťastnými. Pokud chcete, aby vám děti pomáhaly s domácími pracemi, promyslete si také, jaké práce kterému dítěti připíšete. Dvouleté děti si mohou uklidit hračky, tříleté už uloží špinavé prádlo do pračky a pětileté vám pomohou vynést smetí. Nepřeceňujte své děti a chovejte se k nim i v rámci domácích prací adekvátně jejich věku.
Nenuťte je, ale ...
... dovolte jim někdy zariskovat. Děti se ztrapnění a selhání neobávají až tak moc jako rodiče, kteří chtějí přirozeně děti před nepříjemnou zkušeností ochránit. Děti jsou zkoušení nových věcí otevřené a stejně rychle jako se učí nové věci, si i budují přátelství. Pokud se však děsí bruslení a ani za nic nepřejdou stezkou vysoko nad řekou, nenuťte je, může jim to způsobit trauma. Veškerý strach, který dítě zažívá, však většinou pramení ze smýšlení rodiče. Pokuste se proto trochu uvolnit a dovolte dětem jít přespat ke kamarádům, vypravte je na školní výlet bez vás jako dozoru a pokud chtějí, pusťte je na lezeckou stěnu. Za to štěstí a radost v dětských očích to opravdu stojí.
Dvakrát měř, jednou řež
Naučte děti zodpovědnosti za svá slova. Ty totiž mohou zranit mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Kolikrát se vám stalo, že dítě přišlo domů ze školy s pláčem nebo s nepříjemnou zkušeností? Čas už zpět nevrátíte, ale naučte aspoň své děti reagovat na věci s nadhledem. Pokud mají potřebu okamžitě někomu odseknout, zchlaďte je a pěkně jim vysvětlete, že svá slova si musí nejprve promyslet, až potom je mohou vyslovit.
Řekl spolužák vaší dceři, že má směšné kudrnaté vlasy nebo je vysoká jako žirafa? Namísto výbuchu zlosti, pláče nebo žalování může zareagovat i takto: "Tak zaprvé, nejsem až tak vysoká, i ty ještě vyrosteš. A zadruhé, není vůbec hezké říct něco takového kamarádce. "Ve většině případů se druhá strana omluví a vaše dítě bude mít ze svého chování dobrý pocit.
Nepodlehněte neúspěchu
Neúspěch ve škole může zabolet, zejména pokud je váš malý nešťastník v prvním ročníku a za spolužáky v nějakém předmětu či sportu zaostává. Vysvětlete mu, že každý jednou nějak začínal a také mnozí spolužáci jsou na tom stejně. Připomeňte mu, jak se trápil s čtením a bál se, že se to nikdy nenaučí, ale nyní mu to jde jako po másle. Přiznejte si před dětmi i svá vlastní selhání, pohrabte se trochu v minulosti a připusťte, že ani vám matematika nešla zpočátku až tak dobře, ale že brzy to bude lepší. Povzbuzujte děti tak často, jak jen to jde a buďte jim oporou. Neúspěchy neodměňujte křikem, ale laskavým pohlazením a rozhovorem.
Nepřikrášlujte realitu
Přestěhovali jste se do nového města, takže váš prcek musel změnit školu? Je dost možné, že váš pilný žák přijde po prvním dni ze školy domů a postěžuje si, že nemá žádné kamarády. Neživte v něm falešnou naději a neříkejte mu, že i v bývalé škole měl hodně kamarádů, takže si jistě najde nějaké i zde. Optimismus je totiž spíše o realistickém myšlení, jak o tom optimistickém a čím více nadějí do dítěte vkládáte, tím dříve se může zklamat.
Připravte proto své děti na realitu světa, díky čemuž se naučí čelit různým problémům. Nechovejte je jako ve vatičce jen proto, že je chcete ochránit před nástrahami světa. Synovi či dceři vysvětlete, že je náročné přestěhovat se na nové místo a začít znovu a že věci vyžadují trochu více času. Dítě takové vysvětlení pochopí a po čase vás samo poprosí, abyste ho zavezli na hřiště, kde může poznat nové kamarády.
Určitě i vy ve svém okolí znáte lidi, kteří jsou stále dobře naladěni a život jim vychází. Postarejte se o to, aby i vaše děti měly šťastné dětství a krásný život plný optimistických myšlenek.
