Rodiče, kteří ani jednou nezažili boj o hračky, jakoby ani nebyli rodiči. Vůbec při tom nezáleží na tom, zda vychováváte jedináčka nebo máte doma více dětí. K sporu o hračky může dojít i na návštěvě, ve školce nebo na dětském hřišti. Takové šarvátky jsou často doprovázeny křikem a pláčem, a tehdy většinou zasahuje ruka rodiče. Ale je třeba, aby opravdu zasáhla?
Děti, zejména batolata, poznávají svět kolem sebe, pozorují ho, hodnotí a v neposlední řadě se stávají více samostatnými. Umí se dostat z jednoho místa v domě na druhé a mají něco, co je jen jejich – hračky. S pocitem vlastnictví však bezprostředně přichází i jiná, méně příjemná zkušenost, a to dělba o hračky. Takové spory nejsou ničím neobvyklým a jednoduše patří k dětskému vývinu. Dá se však zabránit tomu, aby z vašeho děťátka vyrostl člověk, který není ochoten podělit se?
Pokuste se pochopit ho
Uvědomili jste si někdy, že děti ve věku jednoho až dvou let prošly od narození hodný kus cesty, co se vývoje týče? Naučily se chodit, běhat, dokonce skákat, zvládly jemnou motoriku a bez pomoci rodičů se napapají. Všechny tyto danosti jdou ruku v ruce s pocitem nezávislosti a s vědomím toho, že jejich činy mají jisté důsledky. Ze všeho zmíněného se rodiče těší a s nadšením o tom povídají známým, ale období batolete má i jiné stránky. Jako rodič si musíte uvědomit, že dítě prochází v tomto období velkými změnami a naučit se podělit o hračky, které dosud patřily pouze jemu, je součástí vývinu a nabývání sociálních a komunikačních dovedností.
Děti jsou v tomto období mimořádně citlivé a emotivní, vše prožívají naplno. Když se těší, těší se nejvíc, jak to dokážou, ale zároveň naplno truchlí, zuří a zlobí se. Jako batolata si začnou uvědomovat svou osobu, se kterou zároveň přichází i kouzelné slovíčko – moje. Válka o hračky je v čase batolení zcela přirozená a souvisí právě s touto nabytou zkušeností. Děti ještě nerozumějí konceptu zapůjčeného a vráceného, proto se cítí během bitvy o hračky ohrožené a bojují také. Nenechají si přece vzít něco, co je jen a jen jejich!
Vlastni, ale půjč
Pokud se vaše děťátko dostalo do sporu o hračku se sourozencem či kamarádem, citlivě mu celou situaci kolem půjčování hraček vysvětlete. Pro děti je totiž nepochopitelné, proč by měly někomu dát něco, co patří do jejich vlastnictví. Dítě seznamte s tím, že půjčit hračku kamarádovi se patří, ale to přece ještě neznamená, že ta hračka bude najednou patřit někomu jinému. I když si s vláčkem bude chvíli hrát Davídek, hračka bude stále patřit Elišce. Je to jen půjčení, ne změna majitele.
Ještě předtím, než se váš mrňous poprvé dostane do hračkového konfliktu, procvičujte si s ním takové půjčování doma. Hrajte si s dětmi a žádejte je o to, aby vám na chvíli půjčily svou hračku. S vypůjčeným "majetkem" si chvíli hrajte a po čase hračku děťátku vraťte s kouzelným slovíčkem děkuji. Dělte se také o zrmzlinu či kousek snídaně. Vyprávějte dětem o tom, že půjčování hraček je velkorysé a laskavé a že jednou si i ono bude chtít od někoho půjčit hračku. Každé děťátko má přece jiné hračky a právě v tom je krása společného hraní.
Je moje a hotovo!
I přesto, že dětem řeknete o dělení se o hračky všechno, konfliktům se jednoduše nevyhnete. Je přirozené, že chcete zasáhnout hned při prvních náznacích šarvátky, ale dejte dětem šanci na to, aby si bitvu vyřešily po svém. Pokud ani po chvíli křik a pláč neustávají, jemně zasáhněte. Řekněte dětem, že chápete, že o hračky se podělit nechtějí, ale takové chování má i důsledky. Stanovte v půjčování hraček pravidla, a pokud si jedno dítě půjčí hračku, ať tak učiní i druhé.
Samozřejmě, děti si během těchto konfliktů chtějí hrát s hračkou, kterou právě nemohou mít, a tu zasáhněte trochu radikálněji – vezměte dětem hračku, která je příčinou konfliktů, avšak s citem a slušně a dejte ji někam, kde si ji nemohou vzít. Druhou možností je děti rozdělit a nechat je, aby se chvíli hrály bez kamaráda. Teprve poté, co se uklidní, se mohou opět vrátit ke společné hře, ovšem nyní už bez "konfliktní" hračky. Ještě předtím, než se rozhodnete konflikt řešit, se dětí zeptejte, proč k takovému boji vlastně došlo.
Při řešení konfliktů mezi dětmi rodiče vstupují na válečnou půdu a v mnoha případech se dostávají do nebezpečné situace. Pravdou však je, že žádná příručka pro rodiče není univerzální a platí jen jedno – časté rozhovory s děťátkem, které z něj vychovají člověka, na kterého můžete být právem hrdí.
