Slyšeli jste už o time-out výchově? Pokud si představujete dvě minuty time-outu jako v hokeji, nejste daleko od pravdy. Oč však konkrétně jde a kdy tuto metodu aplikovat? Tak jako všechny výchovné metody, ani tato není pro každého. Zasvětíme vás do ní.
Určitě jste v dětství všichni zažili situaci, kdy vás rodiče za trest poslali do kouta a možná jste tam poslali i vlastní děti. Ve světě má tato technika trestu trochu jemnější pojmenování, ale i méně krutý průběh. Time-out technika má samozřejmě svá pozitiva, ale i negativa. Podívejte se s námi blíže na to, jak vlastně funguje.
Jiné stání v koutě
Ještě předtím, než se rozhodnete vyhlásit time-out, určete si pravidla. Při této technice totiž platí, že stání v koutě se chcete za každou cenu vyhnout. Vyberte proto jiné místo, které pro dítě nebude až tak ponižující a klidně může být i pohodlné. Oblíbené křeslo, či gauč také přichází v úvahu a dokonce pozitivně ovlivňuje psychiku dítěte. Stání v koutě má sice také něco do sebe, ale takový trest může být pro mnohé děti krutý. Dejte dítěti na výběr, kam se chce jít postavit či posadit, ale místo musí být dobře viditelné i z vašeho úhlu pohledu. V konečném důsledku jde tak jako tak o to, aby malý rošťák tiše seděl nebo stál a zamýšlel se nad tím, co špatného udělal. A mnohem lépe se přemýšlí na pohodlném místě, nemyslíte?
Time-out pro všechny
Možná se to na první pohled nezdá, ale time-out není pouze pro dítě, ale i pro rodiče. Ten se během ticha nevyhne zamyšlení nad tím, zda nekonal příliš zbrkle a zda jeho rozhodnutí neovládl čistý hněv a vztek. Pravdou totiž je, že i rodiče se občas mýlí a time-out je tak trochu oboustranným trestem. Uvědomte si, co vlastně trestu předcházelo a jak se tomu příště vyhnout. Zkuste popřemýšlet nad tím, jak se s dětmi po uplynutí stanoveného času popovídáte a problém si rozeberete. Nezáleží na tom, proč jste dítěti time-out udělili, důležité je to, že si o tom dokážete promluvit a předejdete opakování.
Dvě minuty, nebo více?
Time-out ve sportu trvá různě dlouho a také to bude v domácím prostředí. Vše zde záleží na věku dítěte, ale i názory na výpočet délky time-outu se různí. Jsou odborníci, kteří tvrdí, že děti v předškolním věku by si měly time-out odpykat v trvání dvou až pěti minut a školáci do 10 let by v tomto stavu měli setrvat od 5 do 10 minut. Stanovit čas trestu se však dá i jinak – jeden rok dítěte odpovídá jedné minutě trestu. Čtyřleté dítě si tedy odpyká čtyřminutový trest, dítě ve věku 8 let bude tiše sedět na jednom místě 8 minut. Time-out technika se doporučuje využívat u dětí, které chodí do školky nebo na základní školu. U středoškoláků je taková metoda pochopitelně neúčinná a zbytečná.
Time-out či time-in?
Tak jako každá výchovná praktika, ani time-out technika není vhodná pro všechny děti a nehodí se vždy. Mnohé děti se během takového trestu v tichosti cítí poníženě a ti nejmenší nechápou, proč nemohou tento čas strávit s rodiči, které nadevše milují. Děti ještě neumějí kontrolovat své emoce, a přestože je má technika time-out naučit právě toto, ne vždy se to podaří. Děti ještě nejsou ve věku, kdy si dokáží zpytovat svědomí a během trestu myslí na to, že rodiče jsou zlí, hloupí a nemilují je. Vždyť co jiného jim takovým trestem řeknete? Mám tě rád/ráda, ale nepustím tě k sobě, dokud se neuklidníš.
Pro ty, kterým se zdá technika time-out navzdory všemu krutá, přišli vědci s technikou time-in, která je v podstatě opakem. Time-in totiž není druh trestu, během kterého má dítě popřemýšlet o svém chování. Během aplikování time-in techniky si rodiče s dítětem povídají, povzbuzují ho a o problému otevřeně komunikují. A to vše v bezprostřední blízkosti. Děti se díky tomu budou cítit milované i v nepříjemné situaci, během které se provinily a neposlouchaly své rodiče. V tichosti děti emoce dusí, ale při metodě time-in je mohou dát naplno najevo, a právě tak se je naučí ovládat.
Tresty patří k výchově dětí od nepaměti. Někdo je v dětství nezažil, jiní neznají téměř nic jiného. Ať už se rozhodnete své dítě potrestat jakkoliv, buďte mu vždy nablízku a netrestejte ho víc, než si zaslouží.
